Úvodem | Vybavení

Vysílač

Začínal jsem s Futabou FC16. Postupně jsem ji dovybavil dalšímy přepínači a subtrimy, vyrobil jsem si 2 Campacy, sehnal (ale už neosadil) tahový poťák. Abych mohl plynovým kniplem ovládat u elektrovětroně motor i flaperony jako brzdy, přepínal jsem výstup kniplu do potřebných kanálů - fungovalo to bezvadně. FC16 sloužila spolehlivě, stále ji mám (prodej se nevyplatí), používám ji na simulátor.

Po novém rádiu jsem se začal poohlížet, když jsem stavěl Diablo2000 a uvažoval o větroni s klapkami. Diablo má samostatně ovládané půlky VOP a pořádný větroň chce taky své (4 serva v křídle, brzdy, motor, letové fáze...).
Volba padla na Graupner MC22. Zakoupil jsem ho v roce 2006 a to rovnou se syntézovým vf dílem, který mi Patrik v Hobbyteamu osadil namísto původního. Používám kanál 182 v B-pásmu na 35MHz, kde je zatím přeci jenom volněji. Později jsem si doplnil také přepinače do obou kniplů, což výrazně zvyšuje ovládací komfort při přepínání letových fází.
MC22 splňuje (a převyšuje) svými možnostmi všechny mé nynější i budoucí potřeby. Programování a ladění nového modelu je prostě další modelářský požitek.

V zimě 2008 jsem se rozhodl používat pásmo 2,4GHz. Vedly mě k tomu zejména tyto důvody:
- potřeba nových přijímačů do nových modelů
- potřeba krátké antény na vysílači s ohledem na házení házedla kruhovým hodem
- nové možnosti a zřejmě i perspektiva tohoto pásma
Jelikož mám stávající modely osazeny kvalitními (a dost drahými) přijimači v pásmu 35MHz a se svým kanálem 182 nemám na našem letišti sebemenší problémy, rozhodl jsem se toto pásmo i nadále zachovat. Ač se zdá perspektiva pásma 2,4GHz nyní dobrá, nejsem si zcela jist, co pro toto hojně využívané pásmo přinese budoucnost.
Mám tedy ve svém vysílači osazeny oba systémy, které mohu podle potřeby přepínat. Podle některých názorů není toto provedení zcela v souladu se stávající legislativou, avšak moje obhajoba je tato:
v podstatě jedinou úpravou oproti originálnímu provedení je přerušení kablíku k vf dílu, který je nyní veden přes kvalitní otočný 2 pólový 3 polohový přepínač. Tím se přepíná napájení pro jednotlivé vf díly, v poloze 2,4 se odpojuje i napájení oscilátoru ve vf dílu 35MHz a v poloze SIM (simulátor) se odpojuje napájení pro oba vf díly. Toto řešení zabezpečuje, že může vysílat vždy pouze jeden systém a k nechtěnému přepnutí nemůže díky otočnému přepínači dojít. Současně jsem si vyřešil i vyvedení PPM signálu pro simulátor na konektor a odpojení vf dílů tímtéž přepínačem. Kdykoliv pak můžu osadit původní originální kablík k vf dílu 35Mhz, (který jsem nahradil kablíkem od Jeti) a vysílač je opět v originálním stavu. (To, že tam je nějaká destička s nápisem Jeti Duplex je naprosto irelevantní :-).
Jak zřejmo, zvolit jsem systém Jeti Duplex, pro vysílač modul Duplex TU. Ten lze pomocí distančního sloupku a jednoduchého držáčku umístit do prostoru nad tahové poenciometry - padne tam jak pr.el na nočník. Pro vývod signálu pro Jetibox mám osazen stereo jack 2,5mm, pro vývod signálu pro simulátor mono jack 3,5mm.
Troufám si napsat, že díky 30letému zaměstnání v radiokomunikacích, (z toho posledních 20 let servis mikrovlnných spojů) jsem pro popsané úpravy osobou dostatečně kvalifikovanou.

Na jaře 2011 jsem s přibývajícími problémy na 35MHz definitivně přešel na 2,4GHz a modul 35MHz odstranil. Na vysílač jsem instaloval JetiBox Mini.

V roce 2019 uvedla firma Jeti na trh vysílač Duplex DS-12, který byl nejlevnější variantou vysílačů Duplex, avšak poskytuje možnosti softwarového rozšiřování až téměř na úroveň nejlepšího typu DS-24. Pro mně je výhodou i plastové provedení skříně, které značně snižuje váhu vysílače. Vzhledem k tomu, že mám ve svých modelech osazeny přijímače Jeti Duplex a můj vysílač Graupner MC22 je již 13 let starý, začal jse o nákupu DS-12 vážně uvažovat. Na modelářské výstavě jsem si jej pořádně prohlédl a osahal, nechal si od zástupce firmy zodpovědět několik dotazů a rozhodl se pro nákup. Vysílač jsem v září 2019 zakoupil s již naintalovanými přepínači v kniplech, na které jsem byl již zvyklý. Pak jsem zakoupil softwarová rozšíření, která pro své létání potřebuji. Následně jsem si vyrobil téměř zadarmo pěkný pult. Během roku 2019 jsem všechny svoje modely na nový vysílač překonfiguroval.

V roce 2019 uvedla firma Jeti na trh vysílač Duplex DS-12, který byl nejlevnější

variantou vysílačů Duplex, avšak poskytuje možnosti softwarového rozšiřování

až téměř na úroveň nejlepšího typu DS-24. Pro mně je výhodou i plastové

provedení skříně, které značně snižuje váhu vysílače. Vzhledem k tomu, že

mám ve svých modelech osazeny přijímače Jeti Duplex a můj vysílač Graupner

MC22 je již 13 let starý, začal jse o nákupu DS-12 vážně uvažovat. Na

modelářské výstavě jsem si jej pořádně prohlédl a osahal, nechal si od

zástupce firmy zodpověděl několik dotazů a rozhodl se pro nákup. Vysílač jsem

zakoupil s již naintalovanými přepínači v kniplech, na které jsem byl již zvyklý.

Pak jsem zakoupil softwarová rozšíření, která pro své létání potřebuji.

Následně jsem si vyrobil téměř zadarmo pěkný pult. Během roku 2019 jsem

všechny svoje modely na nový vysílač překonfiguroval.

Nabíječe

Již při studiu trhu nabíječek mi bylo jasné, že nemá cenu kupovat ty nejjednoduší, aby byly vzápětí nahrazovány dokonalejšími. Na druhou stranu i peníze hrají svoji roli. Svými možnostmi (mimo nabíjení všech tehdy používaných typů aku, uměla žhavení, měření napětí, měření teploty) mě oslovila nabíječka BEL2000. Navíc bylo možno zakoupit pouze střeva, coby bývalý bastlíř jsem zbytek (včetně měniče) dodělal (a něco ušetřil). Zprávy o jejich negativních vlastnostech se začaly objevovat teprve později, zejména v souvislosti s nabíjení baterek LiPol. Nicméně si myslím, že při nabíjení Nixx svoji práci odvede a příliš škody nenadělá.

Na svoje první Lipolky jsem ale BEL2000 nepustil. U vědomí, že přes 4 články zřejmě nepůjdu, vyhrál konkurz LipoCard od Schulzů. Sice trochu zvláštní spartánské provedení, ale funkce exceletní. A když jsem k němu dobastlil převodník a začal sledovat nabíjení na obrazovce, zase se bylo na co dívat. S nástupem baterek A123 jsem LipoCard upgradoval a zase jsem byl "in".
Na počátku roku 2011 LiPoCard z neznámých příčin odešel. Shořela nějaká součástka na vstupu, oprava se nevyplatí.

Konkurz na náhradu LiPoCardu vyhrál iCharger 106+. Má bohaté možnosti programování, lze napájet z AKU i ze zdroje, umí rekuperaci při vybíjení, má 10 pamětí, lze propojit s PC. Zakoupen byl v HobbyKingu.

Jelikož však A123 umožňují nabíjet až 10A a taky jsem se stal majitelem 12článku GP2200 a možná přijdou i více články Li-xx, bylo nutno jít dál. Volba tentokrát padla na výkonnou a hlavně univerzální nabíječku TEMA SCD300. Problém však byl ji sehnat, byla beznadějně vyprodaná, dokonce hrozilo, že se přestane vyrábět, ač zájem o ni byl značný. Nakonec se díky pomoci kolegů zadařilo.

Nabíječkový park ještě doplňuje tzv. Formovadlo, zařízení vyvinuté T.Tichým - Erektusem, určené opravdu k formování, nebo nabíjení (či vybíjení) malým konstantním proudem. (Formovadlo stále čeká na zabudování do nějaké krabičky, už je to ostuda).

Zdroje

Již od bastlířských dob mi spolehlivě slouží vlastnoručně dělaný stabilizovaný zdroj 0-30V/0-6A + 5-15V/1A + 12-24V/1A.

Časem jsem výhodně zakoupil spínaný zdroj 5-16V/35A Pihernz, který jsem si mírně upravil (výkonové svorky na čelní panel).

Na nabíjení na letišti vozím gelovou Pb baterii Yuasa NP 65-12. Několik těchto baterií se mi podařilo získat výběrem z vyřazovaných akumulátorů staničního záložního zdroje. Jejich kapacita je sice již jen necelých 50Ah, ale to mně bohatě stačí.

Pro nabíjení těchto baterií si právě vyrábím jednoúčelovou nabíječku s použitím upraveného AT zdroje z PC.