Jako další ze svých modelů jsem si chtěl pořídit polomaketu stihačky z 2. světové války. Nikdy bych však nechtěl mít model letadla Fašistické osy, tato letadla prostě nemusím. Dlouhou dobu byl mým favoritem legendární Spitfire (stejně na něho jednou dojde :-) ), ale jednak je to poměrně rozšířený model, a druhak se na našem letišti objevila 2 japonská Zera. Jedinou odpovědí tak mohl být nenapodobitelný F4U Corsair! Do čínské a vietnamské produkce se mi ani tentokrát nechtělo a tak jsem hledal dál, až jsem objevil stavebnici z produkce americké firmy Hangar 9 (dost možná, že to také vyrábějí číňanky). Stavebnice byla včetně zatahovacího podvozku a doporučený motor - čtyřtakt Saito byl přesně to, co jsem chtěl oprubovat. Takže bylo rozhodnuto. Tento model má rozpětí 1657cm, což mi vyhovuje - vejde se pohodlně do auta.
Stavebnici jsem zakoupil 1.11.2007 a motor Saito FA 125A (20,5ccm) 28.2.2008 (krásný kus materíálu :-) ). A nastala moje oblíbená činnost. Jak co osadit, jak oddělit napájení podvozkového serva od ostatních s možností jeho vypnutí pro případ zablokování (vyřešeno mým oblíbeným RC spínačem), jak udělat jeden pevný konektor pro křídlo (což se mi osvědčilo u Rapíra), jak udělat palivovou instalaci, aby nečouhaly hadičky ven atd.atd. Jako poslední jsem řešil umístění baterek s ohledem na těžiště, abych nemusel nikde dovažovat. Jak se mi to povedlo je na fotkách. Celé mi to trvalo přes rok, ale mezitím jsem dělal dost velkou opravu Rapíra a stavěl házedlo LongGee.
Stavbu jsem tedy dokončil 18.4.2009, záběh Saita v zabíhací stolici se uskutečnil 28.3.2009. Ve finále musela jít na Corsaira pochopitelně 3 listá vrtule (když už ne 4 listá). A ta se mi opravdu povedla :-). Po zakulacení konců šedé Graupnerky a jejím nastříkání dvousložkovou matnou černou se žlutými konci to je ta správná vrtule pro Corsaira.
Svého prvního letu se Corsair dočkal v neděli 3.5.2009. Ačkoliv normálně v neděli dopoledne bývá na našem letišti dost prázdno (v což jsem i tentokrát doufal), opak byl pravdou. A tak místo plánovaného pojíždění a zkoušky motoru jsem byl v podstatě vyhecován i k prvnímu letu. Ten naštěstí dopadl dobře, přistání se téměř podařilo (trochu delší se závěrečným překocením na záda - avšak bez následků). Takže teď zbývá vyladit výchylky, zvyknout si na model a lítat ... Už se těším!

V průběhu létání se objevila dost velká bolest stavebnice - zatahovací podvozek. Jednak byl příliš vzadu vůči těžišti, což, způsobovalo problémy při startech, ale hlavně při přistávání. Model měl stále snahu se převracet přes čumák. Musel jsem díky tomu několikrát opravovat směrovku (nakonec jsem ji udělal oddělávací). Další jeho nectností bylo, že se omačkávala dorazová dosedací ploška (kámen je plastový!), takže podvozek začal mít vůle, což při vysunutém stavu dost vadilo. Nakonec jsem instaloval podvozek pevný s odpruženou teleskopickou nohou. Také jsem jej více předklonil. Od té doby jsou starty i přistání bez problémů. (Až na to, že model při přistávání dost plave a bývám dlouhý. To asi zkusím vyřešit instalací funkčních vztlakových klapek). Současně jsem na netu vyhledal a objednal celokovový zatahovací elektrický podvozek s úhlem otevření 105° (výrobce E-Flite). V zimě tedy bude zase co dělat :-). Udělal jsem ještě několik úprav. Odstranil jsem přižhavování (Saito jej opravdu nepotřebuje) a vyvedl jsem konektor pro připojení externího žhavítka. Předělal jsem instalaci plnicích hadiček. Můj původní výmysl se moc neosvědčil. Za letu vypadá Corsair díky svým tvarům opravdu impozantně a i jeho zvuk je nejen pro mě potěšením.