Jako další ze svých modelů jsem si chtěl pořídit polomaketu stihačky z 2. světové války. Nikdy bych však nechtěl mít model letadla Fašistické osy, tato letadla prostě nemusím. Dlouhou dobu byl mým favoritem legendární Spitfire (stejně na něho jednou dojde :-) ), ale jednak je to poměrně rozšířený model, a druhak se na našem letišti objevila 2 japonská Zera. Jedinou odpovědí tak mohl být nenapodobitelný F4U Corsair! Do čínské a vietnamské produkce se mi ani tentokrát nechtělo a tak jsem hledal dál, až jsem objevil stavebnici z produkce americké firmy Hangar 9 (dost možná, že to také vyrábějí číňanky). Stavebnice byla včetně zatahovacího podvozku a doporučený motor - čtyřtakt Saito byl přesně to, co jsem chtěl oprubovat. Takže bylo rozhodnuto. Tento model má rozpětí 1657cm, což mi vyhovuje - vejde se pohodlně do auta.
Stavebnici jsem zakoupil 1.11.2007 a motor Saito FA 125A (20,5ccm) 28.2.2008 (krásný kus materíálu :-) ). A nastala moje oblíbená činnost. Jak co osadit, jak oddělit napájení podvozkového serva od ostatních s možností jeho vypnutí pro případ zablokování (vyřešeno mým oblíbeným RC spínačem), jak udělat jeden pevný konektor pro křídlo (což se mi osvědčilo u Rapíra), jak udělat palivovou instalaci, aby nečouhaly hadičky ven atd.atd. Jako poslední jsem řešil umístění baterek s ohledem na těžiště, abych nemusel nikde dovažovat. Jak se mi to povedlo je na fotkách. Celé mi to trvalo přes rok, ale mezitím jsem dělal dost velkou opravu Rapíra a stavěl házedlo LongGee.
Stavbu jsem tedy dokončil 18.4.2009, záběh Saita v zabíhací stolici se uskutečnil 28.3.2009. Ve finále musela jít na Corsaira pochopitelně 3 listá vrtule (když už ne 4 listá). A ta se mi opravdu povedla :-). Po zakulacení konců šedé Graupnerky a jejím nastříkání dvousložkovou matnou černou se žlutými konci to je ta správná vrtule pro Corsaira.
Svého prvního letu se Corsair dočkal v neděli 3.5.2009. Ačkoliv normálně v neděli dopoledne bývá na našem letišti dost prázdno (v což jsem i tentokrát doufal), opak byl pravdou. A tak místo plánovaného pojíždění a zkoušky motoru jsem byl v podstatě vyhecován i k prvnímu letu. Ten naštěstí dopadl dobře, přistání se téměř podařilo (trochu delší se závěrečným překocením na záda - avšak bez následků). Takže teď zbývá vyladit výchylky, zvyknout si na model a lítat ... Už se těším!